neděle 16. června 2019

Co jsme dělaly v květnu...





Už to tak vypadá, že  chvílemi je dokonce i slunečné počasí. Ne, nechci se bouřit nebo být ironická, při mé posedlosti pěstováním čehokoli a zejména dýní (letos jsem vysadila asi 15 druhů a odrůd tykví) jsem ráda za každou kapku, která spadne shůry. Jen to v tom slunečném počasí všechno pěkně vypadá. Osobně by se mi líbilo takové počasí, kdyby, dejme tomu, dva dny svítilo sluníčko a jeden den pršelo... nebo pět dnů slunce a dva dny deště? Za, pokud možno, vcelku konstantních teplot. Ale co tu vlastně máme?








Loni na podzim jsme překopali zahrádku. Sice to nebyly kdoví jaké změny, ale v našem prostředí malých záhonků to byly hotové manévry. Minulé léto nám odcházely lupiny, kroutily se jim listy, některé zhoubovatěly a jiné byly podkousané. Tak jsme zbytek přemístily a hle - krásně se "rozjely". Jenom se u jedné, tam, kde býval předtím tulipán, opět objevila díra v zemi. Očividně se jedná o hlodavce s citem pro barvy a příjemné životní prostředí... Zní to pěkně, ale ta nora tam už kdysi byla, asi ji jenom nějaký chlupáč rekonstruoval. 








Opět jsme se nepoučily a vysely ředkvičky. Nikdy nám nešly... Ale tentokrát se částečně zadařilo. Některé dorostly i do standardní velikosti.








Ty červené jsou Duo, fialové Diana. Sháněla jsem i paletu barev, ale ředkvičky jsem neviděla. Místo toho jsem si donesla paletu barev keříčkových fazolí, patizonu, cuket, lilků, chilli papriček, mrkve,  mangoldu a řepy.... :-D Už se na ty barvy těším. Hlavně jak se budou vyjímat v zavařovačkách nebo zeleninových salátech... jestli teda vyrostou. Nemám skleník a chladné počasí mi zkřížilo plány. (Ale hlavně, že je voda.)








Už asi tři roky pečeme domácí chleba, kváskový, převážně žitný. S kupovaným se to samozřejmě nedá srovnávat. Lépe nejen chutná, ale také déle vydrží měkký, kolem pěti dnů, a to ho ničím nepřikrýváme. Kdyby ano, jistě by to bylo déle. Ano, trvá nám tak dlouho, než ho sníme, protože jednak nepracujeme na poli ani v lese, ale také daleko více zasytí. A lépe se tráví. Ano, to je tím kvašením.








Obvykle si ředkvičky na chleba nedávám, takže pokaždé stihnu zapomenout, že "pouští" barvu.








Taky se chystáme ozkoušet nová klubíčka, tedy nové druhy přízí, se kterými jsme ještě nepracovaly. Tak potom musíme podat referát.








Když ještě málo svítilo sluníčko, maminka vzala do hrsti několik klubíček a háčkovala halenku. Neříkám, že to byla vyloženě zbytková klubíčka, ale načatá už byla. Většinu tvoří akryl. Celou halenku najdete zde: https://www.fler.cz/zbozi/vesela-10610594








Tak to by byl květen. Jen tak ve stručnosti. Nicméně už je nejvyšší čas podívat se, co dělá červen.

-Linda-






čtvrtek 15. března 2018

Bambulkový - Sweet Baby












"Hm ehn mm hhhh, nnnn," namáhavě huhlal pletený chlapeček s modrou čepičkou a převážně žlutou bambulí. Ale protože mluvil do své dlouhé barevné šály s bambulkami, nebylo mu rozumět. 
Co může chtít? Dívá se někam před sebe dolů, na deku, do které je zabalený jeho mladší bráška. Musely jsme jít k oběma hochům, sundat staršímu jeho šálku a zeptat se, co potřebuje. 
"Říkal jsem, ať mi tu peřinku taky na chvilku půjčí, mně je zima na tělíčko". 








Víte, obě děti jsou pletené z hřejivoučké příze. Klubíčko, ze které je starší z obou brášků, je samé sluníčko a krásné nebe. Jen se podívejte. Z toho plyne, že jim zima být ani nemůže. Jenže tihle dva kluci jsou ještě malí. A mudrlanti. Z pletací porodnice (bábinčina sedačka) jsme je donesly v dobách, kdy venku panovaly mrazy. A i když bylo doma teploučko, kluci si nenechli svůj pocit chladna vzít.









Příze, o které píšeme, je Sweet Baby, možná ji znáte. 100 %  akryl. Vřeteno váží 100 g, návin 360 metrů a  je určena na úplety pro děti. 








Klučina s háčkovanou šálou (také zhotovena ze Sweet Baby) se rozhodl, že bez peřiny nedá ani ránu. Trochu z trucu si lehl na patchworkový běhounek se slovy: "A když ji na mě nedáte,  budu rýmový a kašlavý."








Babička ho pohladila, řekla, "vždyť je tu teploučko," a uložila oba hochy na deku naplétanou z ponožkové samovzorovací příze. 
Když se na této fotečce podíváte na oba bráchy pozorně, vidíte, že mladší je zhotovený ze stejné příze jako příkrývka. Proto si myslel, že je asi jeho, a chtěl v ní být zabalený. 

No, byl to náročný, zamotaný den. Dopadl ale moc dobře - kluci ani nevěděli jak, a už spali. 


Ale Vy nechoďte spát. Běžte plést ;o).


--Váš Eretti tým--





Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...