neděle 10. listopadu 2019

Listopad ve větru aneb co jsme zamlčely, část 1





Jednou jsem šla na podzim přes most. Byl to most přes řeku. Na jednom ze dvou břehů řeky (viděli jste už řeku se třemi břehy?) je lesík, takový parčík. Ne, je to lesík, je v prudkém svahu a vede tudy jen pěší cesta vedle břehu. Jak už jsem psala, byl podzim. Stromy byly už krásně barevné. A jak jsem byla zhruba v půli mostu, zadul docela silný vítr od lesíka směrem na druhý břeh. A s větrem se z lesíka vzneslo množství barevných listů. Vypadaly jako salva lesních šípů stromových bojovníků. Nebo jako hromadný start závodů v plachtění přes řeku. Bylo to velmi snové, fantazijní. 

To jen tak na vysvětlenou - měla jsem totiž problém pojmenovat tento krátký sestřih posledních dnů. Nejprve mě napadlo, že nám vítr přinesl podzim. Pak jsem si uvědomila, jak ten čas rychle letí a že brzy bude půlka listopadu. Neměla bych proto spíše napsat, že nám vítr pomalu odnáší listopad stejně jako ty listy v lesíku? Nu, "listopadem ve větru" nic nezkazím - buď letí k nám, nebo nás míjí a vane pryč.








Pravda, tenhle kousek není zrovna čerstvý. Už je to pár týdnů, co jsme jej pekly. Ale byl tak dobrý! Piškotové pláty s kávovo - ořechovým krémem, potřené čokoládou a posypané malinami a sekanými ořechy. Na fotce to je směs různých ořechů... omylem jsme koupily solenou směs, ale možná to tak bylo ještě lepší. 








Není divu, že se do dnešních dnů dochovaly jenom fotky. :-D Zařadily jsme je, protože i ten pohled zahřeje ;-). A už víme, co budeme mlsat, až budu mít zanedlouho zbytek dovolené!








Už se těším! Jenom musím vyřešit otázku, jestli se pro maliny vydám za 12 Měsíčky nebo do mrazáku v obchodě... ne! Vždyť máme ještě v našem mrazáku páru vlastních - dočista jsem na ně zapomněla! A jen tak mimochodem, v piškotu nejsou žádná kypřidla ani jedlá soda...








Kváskový chleba pečeme při 200 °C ... jak už to tak bývá. ;-) To se pak z kuchyně line teplíčko a krásná vůně. A což teprve, když se chleba vytáhne a dá chladnout. Pravda, nevýhoda kváskového chleba je, že jej nejíte za tepla a že jej nejíte hned. Ale tím ty nevýhody asi končí. Pravda, musíte si zavčasu vzpomenout rozkvasit kvásek a během kvašení alespoň dvakrát přeložit, ale i to má své kouzlo.








A když takový chlebík s měkoučkou střídkou a křupavou kůrčičkou doplníte čerstvým sýrem a salátem z vlastnoručně naložené zeleninky...








S přiměřeně plným žaludkem jde ta práce hnedka líp. Na obrázku je prošívaná kabelečka s motivy Paříže. Klopa je ušita z obnošených kalhot, takže se jedná o jeden z našich skromných počinů "recyšití". Určitě nebude sama, protože máme ještě hodně co přešívat!








Samotná kabelečka je uzavřena zipem a klopa se připíná díky magnetickému zapínání. Kabelečka je opatřena středně dlouhým uchem připojeným pomocí dvou malých karabinek.


Tak to by byla ta trocha z toho, co jsme v poslední době dělaly a o čem jsme vůbec nepsaly. Brzy podáme další raport!



-Linda-

neděle 16. června 2019

Co jsme dělaly v květnu...





Už to tak vypadá, že  chvílemi je dokonce i slunečné počasí. Ne, nechci se bouřit nebo být ironická, při mé posedlosti pěstováním čehokoli a zejména dýní (letos jsem vysadila asi 15 druhů a odrůd tykví) jsem ráda za každou kapku, která spadne shůry. Jen to v tom slunečném počasí všechno pěkně vypadá. Osobně by se mi líbilo takové počasí, kdyby, dejme tomu, dva dny svítilo sluníčko a jeden den pršelo... nebo pět dnů slunce a dva dny deště? Za, pokud možno, vcelku konstantních teplot. Ale co tu vlastně máme?








Loni na podzim jsme překopali zahrádku. Sice to nebyly kdoví jaké změny, ale v našem prostředí malých záhonků to byly hotové manévry. Minulé léto nám odcházely lupiny, kroutily se jim listy, některé zhoubovatěly a jiné byly podkousané. Tak jsme zbytek přemístily a hle - krásně se "rozjely". Jenom se u jedné, tam, kde býval předtím tulipán, opět objevila díra v zemi. Očividně se jedná o hlodavce s citem pro barvy a příjemné životní prostředí... Zní to pěkně, ale ta nora tam už kdysi byla, asi ji jenom nějaký chlupáč rekonstruoval. 








Opět jsme se nepoučily a vysely ředkvičky. Nikdy nám nešly... Ale tentokrát se částečně zadařilo. Některé dorostly i do standardní velikosti.








Ty červené jsou Duo, fialové Diana. Sháněla jsem i paletu barev, ale ředkvičky jsem neviděla. Místo toho jsem si donesla paletu barev keříčkových fazolí, patizonu, cuket, lilků, chilli papriček, mrkve,  mangoldu a řepy.... :-D Už se na ty barvy těším. Hlavně jak se budou vyjímat v zavařovačkách nebo zeleninových salátech... jestli teda vyrostou. Nemám skleník a chladné počasí mi zkřížilo plány. (Ale hlavně, že je voda.)








Už asi tři roky pečeme domácí chleba, kváskový, převážně žitný. S kupovaným se to samozřejmě nedá srovnávat. Lépe nejen chutná, ale také déle vydrží měkký, kolem pěti dnů, a to ho ničím nepřikrýváme. Kdyby ano, jistě by to bylo déle. Ano, trvá nám tak dlouho, než ho sníme, protože jednak nepracujeme na poli ani v lese, ale také daleko více zasytí. A lépe se tráví. Ano, to je tím kvašením.








Obvykle si ředkvičky na chleba nedávám, takže pokaždé stihnu zapomenout, že "pouští" barvu.








Taky se chystáme ozkoušet nová klubíčka, tedy nové druhy přízí, se kterými jsme ještě nepracovaly. Tak potom musíme podat referát.








Když ještě málo svítilo sluníčko, maminka vzala do hrsti několik klubíček a háčkovala halenku. Neříkám, že to byla vyloženě zbytková klubíčka, ale načatá už byla. Většinu tvoří akryl. Celou halenku najdete zde: https://www.fler.cz/zbozi/vesela-10610594








Tak to by byl květen. Jen tak ve stručnosti. Nicméně už je nejvyšší čas podívat se, co dělá červen.

-Linda-






Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...