pátek 30. prosince 2016

Sovička na rybách









Před několika dny se naše ovečka a myška chystaly na objevnou výpravu po háčkovaném moři, jak vidíte tu na prvním obrázku. "Moře" je malá dětská deka, a tak jsme neměly strach, že se naši dva plyšáci namočí, a klidně jsme je nechaly si hrát :o). 

 "Ovečko, neměla bych nám na cestu vzít nějaké sušenky a kousek tvarohu?" ptala se paní Myška Plyšová, která moc ráda vaří. 
"Hlavně musíme vzít člun. Už pěknou chvíli se rozhlížím po nějakém, ale žádný tu není, béé bééé," odpověděla odvážná a zvídavá Ovečka.  
"Ovečko, nejdřív najděme paní Sovu, ta je na rybách každou chvíli, tak musí na moři nějak plout," navrhla Myška.








Nechme plyšáky, ať si hrají, a mezitím si můžeme deku prohlédnout. Je uháčkovaná vzdušnějším, ale hřejivým vzorem. Použily jsme především různé odstíny modré, které jsme v proužcích střídaly, což mělo navodit efekt vzdouvání moře. Vlny jsme naznačily i řadami modrých vějířků. 

Deku jsme koncipovaly tak, že v horní části  je našitá aplikace paní Sovy, která má rybářský prut a loví ryby. Podmořský svět (rybky, řasy, chobotnice apod.) jsme umístily dolů do spodní části výrobku. Naším cílem bylo, aby deka pomáhala dětem rozvíjet fantazii, učit se barvy a seznamovat se s různými tvary a zvířaty. 








Milujeme barvy, a ty jsou v moři nejvíc pod hladinou. Proto jsme si vyhrály s pestrými rybkami, které proplouvají mezi řasami. Moře by správně mělo být jedině šťastné, zdravé a čisté,  a tak se naše hvězdice usmívají.  








Jak je vidět na obrázku vpravo, s modrou a zvířecími motivy jsme si hrály častěji - dětský kabátek s medvídkem a háčkovaná kočička.

Co se dělo dál u našich dvou plyšáků? Našli na dece paní Sovu. "Ovečko, tady je. Zase rybaří. Ten žlutý klobouček má asi proto, abychom si jí hned všimly, že?" pískla Myška. "A co ten člun?" zeptala se rozumně ovečka. Po chvíli hledání, zkoumání a čenichání zjistili, že Sova žádné plavidlo nemá. My jsme umělecky tento detail prostě vynechaly. Ovečka na to chvíli koukala, Myška mudrovala: "No jo, co teď? Co teď? No jo."  
      







Náš příspěvek končíme fotečkou vteřinu před tím, než se cestovatelská výprava našich plyšáků rozprchla jinam. Myška si totiž po nečekané komplikaci s nevyrobeným člunem najednou uvědomila, že musí jít poklidit do domečku. Ovečka se ještě chvíli tvářila jako ošlehaný námořník. Pak přepočítala kurz své výpravy na "jiho-východně-severně-do-pokojíčku- k-ostatním-zvířátkům". Prý tam mají čokoládu. "Aby ji tak snědly beze mě, no to ne," lekla se a odběhla taky.

Ale můžu Vás ujistit, že paní Sova nikam neběžela. Je stále ještě na rybách. Ono se jí tak dobře přemýšlí. Taky si najděte nějaký klidný koutek nebo činnost na přemýšlení a oddech :o). Snad jste si odpočinuli i u čtení tohoto příspěvku. Moc děkujeme.



- výroba vesměs celý Eretti tým -
- fotečky Big Boss (mamínek) - 
- text Nela -




pondělí 19. prosince 2016

Něco jako rakvička se šlehačkou...




Já měla jako dítě tři oblíbené obchody: papírnictví, galanterii a železářství. Ale ne, co Vás matu ;o). Třetím obchodem byla cukrárna. Mysleli jste si to?

Milovala jsem laskonky, špičky, větrníky ... a úžasně jemné, cukrově brilantní, nedostižné a tak dobré, že to  má mysl nebyla s to pochopit, RAKVIČKY SE ŠLEHAČKOU.

Nechápala jsem, jak je možné, že jsou uvnitř duté, ale tahle kombinace chuti mě doháněla téměř k šílenství. Jako dítě jsem prahla po dni, až budu mít před sebou na talíři cca 10 těchto skvostných exemplářů a někdo by řekl: "Na nás se neohlížej, dej si kolik chceš!" Představa nádherná, realita zněla takto: "Nelinko, měj rozum!".

Nicméně, nyní, když jsem dospělá, se mi můj sen plní, ačkoliv pouze na etapy. Budu Vám to vyprávět:  Prostě, maminka začala péct domácí rakvičky.  Nesním sice celý talíř, ale valnou část ano ;o). Vyhlídky jsou navíc velmi slibné, neboť se zdá, že tento recept u nás zahnízdil a budeme ho péct hodně často! Tož si pište: 



 



Základní ingredience:

4 žloutky
150 - 160 g cukr moučka
tuk na vymazání formiček - olej, sádlo, ...
marmeláda
šlehačka (množství si doplňte sami, ale nám stačí jeden kelímek)

Co s tím udělat:
1. Dáme do mísy žloutky s cukrem a 
šleháme. Pak se lekneme, protože hmota je nejdřív jakoby plná žmolků.  Chrabře ale šleháme dál. Hmota se spojí, zesvětlá, nabude a získá konzistenci asi jako šlehačka, kterou jste nevyšlehali úplně do tuha. 






2. Spolkneme sliny a odeženeme zvědavé příbuzné a domácí zvěř.

3. Užijeme formičky, které si předem nachystáme a výborně a důkladně vymažeme - nejlíp sádlem.  Na tom opravdu záleží, aby se dobře daly vyklopit.






4. Formičky naplníme do poloviny hmotou z bodu 1.






 5. Pak je dáme do trouby vyhřáté na cca 170 stupňů. Jakmile těsto naskočí (trvá to asi 7-8 minut), stáhneme teplotu na 60 stupňů a dosušíme ještě alespoň 10 minut nebo déle.  Díky tomu nebudou košíčky uvnitř tekuté.






Takto vypadají po upečení.


A takto po vyklopení.





 A zde je řez. Já to přestávám zvládat. Celou dobu slintám. 






Detail na talíři :o). 







Z tohoto množství ingrediencí připravíte asi 25 košíčků o průměru 6 cm. A rakvičkové těsto bez šlehačky ? To nelze...







Přišly jsme ještě na další variantu, kterou bychom Vám rády sdělily, pokud budu schopná pokračovat ve psaní: Pokud do tekutého těsta začnete přidávat další cukr, dostanete konzistenci podobnou těstu lineckému - tudíž můžete vykrajovat. 

Teď se prosím důkladně  zamyslete - nejste už unavení? Nebolí Vás ruce? Nechcete náhodou malého pomocníka - třeba malou paní Plyšovou? 







Paní Plyšová má, po vzoru anglických myšek, klobouček zhotovený z háčkovaného kousku, sotva pár centimetrů krajky jí lemuje tvář a stíní před urputným sluncem a drobounká růžička dokresluje něžnou scenérii.







Zpět k práci. Tady jsme už  vykrajovali. Myška spočítala, že jsou na této fotečce 4 vykrojené kousky. Ještě že ne o moc víc - ona počítá jen do pěti (protože má čtyři tlapky a jeden ocásek).  








Kousky dáme na pečící papír a pečeme jen krátce (hmoty je méně) - cca 5 minut, dokud tvary nenaskočí.






Tady je výsledek:  zkusily jsme slepit  malé sladké sušenky nebo bonbónky (nebo jak byste to popsali?) kyselkavou domácí ostružinovou marmeládou. 






Tak, mí drazí, ať už jíte rádi nebo taky rádi (jinou variantu neznám), ozkúšajte, vyzkúšajte. Třeba Vám to bude chutnat.
Moc děkujeme, že jste došli při čtení až sem na konec :o). 



- text Nela - 
- fotečky maminka - 
- pečení maminka a myška - 

čtvrtek 8. prosince 2016

Flitry jsou naši přátelé (tutorial)





Začali jsme hovět barevným diagramům k háčkování, jak je vidět v minulých dvou příspěvcích. Tak i dnešní psaní začínáme nákresem. Jednotlivé řady jsou barevně oddělené, aby se v nich lépe orientovalo. 








Jediné, co potřebujete k tomuto háčkování umět, jsou řetízková oka, pevná oka a dlouhé sloupky. Pokud byste chtěli v druhé řadě pracně počítat dlouhé sloupky, je jich 36, když počítám i tu náhražku prvního sloupku z řetízkových ok :o) Nákres je plný "pevných ok" a mě se vybavilo, jak jsem poprvé háčkovala dečku, ve které se pevná oka hodně používala. Pamatuju si, jak mě tehdy nákres zmátl, a tak jsem ho prostě odložila ("to je jakési divné") a háčkovala jsem po svém a trochu špatně. V tomto našem nákresu jsou pevná oka rozdělena barevně, aby bylo i jasnější, v jakém pořadí se mají háčkovat. Tmavě modrá a sytě růžová pevná oka jsou vždycky na zakončení modré nebo růžové řady. Těmi černými se pak jakoby "vyšplháte" k místu, kde budete moci hezky začít novou řadu.  Tolik teorie. 






Tady je praxe. Pokud člověk háčkuje pečlivě a cca rovnoměrně, je výsledek úpravný a v tomto podání něžný (příze Maxi.)  Poslední řada je tu řešena malinko jinak - jednotlivé komponenty jsme asi původně chtěly spojovat dohromady.






Nicméně nejodvážnější člen našeho Eretti týmu, který chce zůstat v pozadí (maminka), rád kombinuje materiály a tato fotečka ukazuje začátek našívání flitříků. 







Pokud budete mít nakoupeny flitry různých tvarů a barevností, můžete pro každou jednotlivou květinu/ornament/ výrobek, citlivě vybrat kombinaci  tvaru a odstínu, které Váš výrobek posunou o třídu dál. 






"Co? To je focené na zdi?" Ano, je to focené na zdi (a přilepené izolepou ;o). Textura omítky je zajímavá, drobné body podtrhují malý rozměr ornamentu a dnes to bylo taky jediné slušné bílé pozadí k fotografování.  Tento ornament je zhotovený z příze Camilla a odpovídá nákresu na začátku příspěvku.  






Ryze něžná zimní vločka. Takovou ozdobu můžete použít na spoustu způsobů - připevnit na kabelku, opasek, čelenku ... Aktuálně máme předsevzetí vyrobit princeznovské šaty, a na nich s ohledem na zvolenou barevnost podobné drobnosti využijeme nádherně. Až to bude hotové, napíšeme. Nevím, kdo je bude nosit - ze by tseba já, co? Pinčezna Nela s flitrem na čele? To spíš neteře, ale ty už nemají tohle růžové období. 






Nebo bychom mohly tvrdit, že jsme fotily na obří laskonce. Povrch laskonky vypadá taky nějak podobně, že? A teď si představte, že by tahle růžová vločka byla háčkovaná z marcipánového provázku. No nazdar, zase myslím na jídlo.






Kumulativní fotečka. 





Foceno na příborníku.


Co dodat, zkuste prostě pečlivě háčkovat a odvážně kombinovat a nemůžete se splést. :o)



- Nela a XY člen Eretti týmu -






čtvrtek 1. prosince 2016

Něco na ozdobu... (tutorial)





"Netlač se na mě, lechtáš mě a stíníš." "Vůbec tě nelechtám. Hezky se zacul, už nás fotí." Tento mikrorozhovor mezi látkovou květinou s fialovým knoflíkem a háčkovanou květinou (obě připevněné na princeznovské kabelce pro malou holčičku, zde na fotečce) zachytily supersilné mikrofony mé fantazie. Ona ta ozdoba s knoflíkem ani není zvyklá, aby se příliš dělila o místo s někým dalším, obvykle zdobí tuto kabelku pouze ona. 
Nicméně, bylo potřeba najít vhodné zátiší pro focení na dnešní příspěvek, a to se prostě musí spolupracovat :o).







V hlavní roli a nejvíce v záběru je tedy háčkovaná květina, na kterou jsme si Vám dovolily překreslit i návod.









Na háčkování je hezké, že pokud použijete jakoukoli přízi a zvolíte správně tlustý háček, nemůžete se nikdy splést - výsledek bude vždycky nádherný.








Tento exemplář je háčkovaný z příze Camilla a dalších přízí o přibližně stejném objemu, respektive takovém objemu, že bylo možné je zkombinovat.  










 Jeden návod, dvě příze. Vlevo teňounká Maxi, vpravo především silnější Camilla. A výsledek  je evidentně zcela jiný nejen velikostí, ale i celkovou vizáží.






Dvě krasavice ještě jednou a ještě jednou. Takže, až budete háčkovat, výběrem příze můžete významně ovlivnit celkový dojem. Pro nás, přemýšlivé, musím dodat, že ovlivníte nejen dojem, ale také množství práce, kterou musíte vykonat. Představte si, kolik květin byste museli uháčkovat z přízí vpravo a vlevo, abyste si vyrobily třeba vestu. Rozdíl je obrovský, že :o). 



- text Nela -
 -  fotečky člen Eretti týmu, který nechce být jmenován (maminka) - 
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...