neděle 21. února 2016

Na jarní procházku...




Na jarní procházku bychom toho jistě s sebou chtěli vzít moc a moc. Zvláště když je to procházka první. Po celé té dlouhé zimě. U nás to někdy vypadá jako bychom se na tu první procházku chtěly rovnou přestěhovat. 


Na obrázku níže můžete vidět pletená srdíčka. Možná vás napadne, že jsou příkladem všech podivností, které na procházku potřebovat jistě nebudeme, ale které se i přesto objeví v naší kapse. Eeee, není to tak. Ačkoli, připouštím, schopné bychom toho byly. Tato srdíčka jsou ukázkou toho, co lze vykouzlit z kousku příze jen o něco většího než malého. Jsou pletené na malých jehlicích, myslím tak pěti. Ale to je asi tak všechno, co o nich vím.;-)








Hlavním předmětem vyprávění o jarních procházkách je spíše tento dětský kabátek. Pletly jsme ho pro jednu naši kamarádku, lépe řečeno její velkou malou radost. Takže... protože je na jaro, kdy ještě fouká větřík tak trochu severského ražení, musí mít kapuci. Není nic horšího, když si uvážete kilometr šály kolem krku a přesto se najde skulinka, kterou vás vítr zašimrá na krku. O to horší to musí být, když ještě plně, ne-li vůbec, neovládáte své pohyby a nemůžete si svými ručičkami šálku spravit.








Dalším bodem bylo zapínání. Udělaly jsme takovéto jednoduché na smyčku. Knoflíky jsou háčkované, tedy obyčejné knoflíky obháčkované zvolenou přízí. Smyčka je z řetízkových ok, na které je přidána řada pevných ok. Oba konce jsem k sobě přišila. A samozřejmě nesmí chybět kapsička na bonbóny.








Svetřík jsme pletly z akrylové příze Super baby od Madame Tricote Paris. Použily jsme vzoreček, který na první pohled vypadá jako háčkovaný. Ale je velice jednoduchý. Jednu řadu pleteme očko hladce, další obrace; druhou řadu taky tak. A pak třetí a čtvrtou řadu hladce. Rychlé, jednoduché a velice efektní.








Tady se pomalu rýsoval kamarád - medvídek. Vyráběla jej Nelinka. Ta je na takové drobnosti expert. V šuplíku ještě čekají její muchomůrky, hříbečky, šnečci... na vyfocení. Takže se těšte na příspěvek ve stylu "Pod kamenem" nebo "Mezi stébly trávy".;-)  Ovšem tento medvídek se ubytoval na jiném svetříku. Ten je o něco větší, takže jej může obléci větší dítko, které si je již schopno samo spravit šálu kolem krku...






... takže pro tentokrát je bez kapucky, s klasickým kulatým výstřihem.








Knoflíčky má také obháčkované a dozdobené menším knoflíčkem. 

A medvídek je již dokončený. Je velmi hrdý na své krásné cukrkandlové lízátko. Myslím, že se bude velmi kamarádit s naší ovečkou, která má obdobně lehce namyšlený výraz. ;-)








Budete chtít jednoduchý návod na obháčkování knoflíčků? Mám pocit, že na takovou jarní procházku bude letos zapotřebí mnohem víc než jen jeden háčkovaný knoflík a zachumlané mimino. Co takhle náramek z knoflíků? ;-)


-Linda-

pátek 5. února 2016

Kachnička - jak to všechno začalo aneb Kapitola 1.





Jsme mlsouni, je to tak. Asi není zrovna ideální vyzradit pointu hned na začátku, ale myslím, že tato skutečnost je natolik zřejmá, že jakékoliv pokusy o její utajování, natahování a následné pompézní odhalování je zbytečným mařením čtenářova drahocenného času. 

Tak a teď nemám, o čem psát. Na první pohled... ale opravdu jen na první. Naprosto bezprostřední připomenutí této naší všední vlastnosti (která však přináší nekonečné potěšení) si totiž přímo vynucuje nečekaný obrat - vyjevení informace charakteru a vlivu natolik nedozírného, že nejlepším řešením bude, když si každý udělá svou vlastní představu. Protože to, co se mi právě odehrává v mysli nelze slovy popsat. Ostatně, bylo by to bez následků?

Vše začalo jednoho poměrně slunného dne. Takového toho dne, kdy se sluneční paprsky snaží prozkoumat každý záhyb a kouteček lidských obydlí. S obzvláštním potěšením nakukují do skleniček, hrníčků a talířků. Nejvíce jejich pozornost poutá čaj, ano čaj! Protože voní a chutná jako květinová zahrada. A když se přes něj paprsky koukají, celý svět jakoby se koupal v jantaru. Všímavé oko jejich hrátky s čajem vnímá. A snad je jimi fascinováno, a tak začne přemýšlet, jak by tomu všemu nasadilo korunu. Naštěstí k očím patří ruce a občas i hlava. A právě ta hlava dumá nad tím, co by rádo vidělo oko. 








A je to venku - přesně takto se před mnoha generacemi zrodilo čajové pečivo. Zdá se to snad jako sebeklam, ale toto čajové pečivo stojí za mnohými poklidnými odpoledni u háčkování, za horlivými debatami při čajových dýcháncích, ale způsobuje i tajuplné snění u knížky. 


Ano, jsme mlsouni, je to tak. Asi není zrovna ideální vyzradit pointu hned na začátku. Ale teď dozajista chápete, že připomenutí tohoto našeho rozmaru bylo jen pouhým začátkem.. 

Vše začalo jednoho poměrně slunného dne. (Já vím, opakuji se, ale považujte to prosím za jakousi časovou smyčku, prolog, či zdůraznění úvodu, budete-li chtít.) Byl to takový ten den, kdy má člověk chuť zakousnout se do života. Ach, ano, zakousnout... A tak jsme začaly hledat, do čeho by to zakousnutí asi tak mělo být. A samozřejmě jsme našly recept. Jeden z mnoha, ba z tisíců, a zkusily.








Toto slušivé těsto jsme získaly smícháním následujících přísad:

180 g hladké mouky,
125 g změklého másla,
60 g moučkového cukru,
 1 žloutek,
sůl.









Tady se už na svět batolí "kachničky". Já vím, že to jsou kuřátka, ale mamá jim prostě říká kachničky. ;-)








A tady je už kachnička v plné kráse - s marmeládovou spodničkou a cukrovou kraječkou. Hned je ten svět hezčí, že? Doufám, že recept vyzkoušíte a ochutnáte plody své práce a i vy zažijete dobrodružství mysli. Ostatně čajové pečivo podle tohoto receptu může mít mnoho podob. A je tak máslové, že se opravdu výtečně hodí k... čaji.








Abyste si nemysleli, že jste byli zcela účelově natahováni jenom proto, abyste si přečetli recept, musím vám zcela vážně a naprosto bez okolků sdělit, že i na nás měla kombinace onoho slunného dne, horkého čaje a máslových kachniček svůj účinek - u někoho snad tvořivý a u mě... plánovací... a tak to vlastně začalo.


-Linda-


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...