pátek 15. dubna 2016

Co je doma, to se počítá





Pomalu, velmi pomalu... ale jistě nám začíná jaro. Jaro, jaro... tolik skloňovaná veličina. Čas udělat si pořádek na zahrádce, na trávníku, s obrubníky, mezi dlaždicemi... ale ani v zimě nemůže člověk sedět se založenýma rukama. A něco na uklízení se najde vždycky. Něco, co by zkrátka mohlo vypadat lépe.

U nás to byla (a z části stále je) otázka umístění klubíček, látek, výrobků a polotovarů. Když máte klubíčka nahromadě, moc se v tom jeden nevyzná. A pak najít vhodnou kombinaci znamená udělat kolem sebe klubíčkový chaos. 








A tak jsme přely do útoku. Většinu věcí jsme roztřídily tak, abychom efektivně využily pěkné krabice, které bez ostudy můžeme vystavit. A tam, kde se uvolnilo místo, jsme seřadily klubíčka, nikolivěk podle značky, jak jsme to dělávaly dřív, ale podle barev. Pravda, od té doby jsme spoustu klubek spletly, zapletly a zháčkovaly, takže některé poličky vypadají tak trochu vypelichaně a bude nutné jejich obsah znovu "zhustit". (Ačkoli já bych byla raději, kdyby se spíše doplnily.) Každopádně máme barevné stupnice jako na dlani.








Pak jsme si rovnou udělaly háčkovací koutek. K poličkám, ve kterých předtím byla čistá všehochuť a které sídlily všude tam, kde bylo nutné "uklidit" nadbytečné sklenky od zavařenin, smirglpapír, starý závěs do koupelny a zbytky barev, jsme přidaly velice starou sedačku a křesla, která byť rozmontovaná zabírala místo u stěny. Na sedačku jsme ušily jednoduchý potah z látky, které bylo velmi mnoho a kterou jsme kdysi koupily v Loaně, když ještě prodávaly zbytky po učňovských oborech. A na sedáky od sedačky jsme použily stejnou látku, z jaké jsme udělaly i sedáky právě na křesílka. 

Protože nám jaksi chybí konferenční čí servírovací stolek, mezi křesílka a sedačku jsme daly proutěný koš. Pravda, stolování s návštěvou u dýchánku je pak poněkud zajímavé... adrenalinové. Pokud se ptáte, co je v koši, odpověď je nasnadě - klubíčka... A taky do něj schovávám různé poklady nebo drobné přísliby dobrodružství jako mapy, sešity, tužky, knížky, korálky a bonbony, které pak neteře objeví a mají příležitost se zasnít. Takové malé tajemství proutěného košíku. ;-)








Pokud si chce člověk vytvořit doma něco nového, pro potřebné ingredience ani nemusí chodit moc daleko. Často většinu z toho najde doma mezi věcmi, o kterých ani netuší, že je ještě má a že se dají vůbec ještě použít. Prostě, co je doma, to se počítá...


-Linda-


PS: Mezi takovými věcmi jsem nedávno našla opravdu netušené poklady. Až je s neteřemi "objevíme", tak napíšu. Bude to pokračování Kapitoly 1 ;-)




Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...