čtvrtek 27. října 2016

Pro spokojeného plyšáčka





Spokojený "plyšáček" - to je přece sen každého správného majitele. Někteří lidé se proto soustředí na výběr toho nejlepšího krmiva, jiní dbají na pravidelné a dlouhé procházky a jiní se snaží svým miláčkům postarat o co nejvíc her a zábavy.

Pak je zde ovšem ještě jedna skupina lidí a lidiček, kteří si své návyky v péči o vlastního "plyšáka" teprve budují. V tomto je jim velkou pomocí plyšáček bez " ". Ano, ano. Protože tak, jak sdílíme své nejhlubší pocity s mazlíky jaksi samohýbacími, tak je tomu stejně i v případě mazlíku statických, kteří nám dělají společnost od útlého dětství, a tak nám hluboko do mysli ukotvují rovnici "zvíře = důvěrný přítel".

I když se to může zdát trochu hloupoučké (hlavně z pohledu dospělých, kteří zapomněli, že i oni byli dětmi), i takový neživý přítel občas potřebuje ovázat tlapičku, napít se kakaa, nebo dojíst za někoho oběd. A pročpak rovnou plyšáčkovi neudělat pelíšek?

Maminka, kdo jiný, viděla na Internetu přepravku pro panenky. Moc se jí ten nápad líbil, tak ho zkusila. Ovšem v takovém rozměru, že by se do ní moderní panenky, jaké mají neteře, nevešly. Natož klasické panenky, s jakými jsme vyrůstali my. Ale co teď? A tak jsme otevřely skříň a vytáhly plyšáky. 








Zde na obrázku vidíte větší přepravku. Usadila se v ní Íhanka, zebřička, která dělá "íha" jako oslík. Vidno, potrpí si na parádu. Proto je zahrnuta i patřičným komfortem. Má hračky, teplou deku s bambulkami, lahvičku s mlíčkem i se svačinkou. A popruh od stěny ke stěně zaručuje, že během přepravy malý neposeda nevypadne.  








Zde vidíte přepravku prostou její osádky - teplá deka s ozdobou, zavěšený dudlík a nadýchaný polštářek.








Opět polštářek a dečka. Polštářek je zdobený háčkovanou květinkou, mašličkou za stuhy a filcovým srdíčkem. Dečka má navíc i knoflík a bambulky a odepínací hračku. Heč!








Přepravka má mnoho příjemných překvapení - tři kapsy. První kapsičku najdete na vnitřní straně. Je opatřena gumičkou, takže do ní spolehlivě schováte drobnosti (bonbón nebo čtvereček čokolády) a zároveň je snadno vyjmete z úkrytu.








Pokud se chystáte na delší cestu, můžete do kapsičky dát i lahvičku s mlékem. Musíte se ovšem připravit na to, že jestli ji Váš plyšáček uvidí, bude mít žízeň pořád. Ještě, že je bezedná...








Zde je další kapsička, tentokrát na zip.








I do ní se vejde lahvička s mlékem, v případě, že chcete, aby plyšáček spokojeně usnul a byl chvíli v klidu.








Poslední, třetí kapsička je umístěna ve předu. Do ní si můžete schovat pár drobásků na zmrzlinu. Anebo vybavení, které plyšáček nutně potřebuje ihned po probuzení - lahvičku s mlékem.








Kapsička se zavírá na druk. Při otevírání kapsičky se ovšem nelekněte - vykoukne na vás další kočka.








Přepravka je dostatečně velká, aby se do ní vešlo i více plyšáků vedle sebe, například dva.








Toto je první přepravka, kterou maminka udělala. Je docela malinká, tak akorát na jednoho plyšáka. Nemá kapsičky, ale o to víc se hodí k malým princeznám. Je růžová, s oslíkem a polštářek i duchna jsou ze saténu a lemované krajkou.








Do přepravky se taky vejde fleecová deka s kamarádem - s panem králíkem. Králík je z medvídku (chlupatý fleec, ne že maminka je Medvědová). Je trochu naplněn dutým vláknem, aby byl plastický. Ale pozor na zuby - občas kouše.








A zde již můžete vidět spokojenou Íhanku v jejím království. 

Samozřejmě, to, co plyšák skutečně potřebuje ke štěstí, je především pozornost. Na druhou stranu, proč by plyšová zvířátka nemohla mít to, co panenky? ;-)


-Linda-



pátek 21. října 2016

Srdíčka jako malovaná




Několik dní pršelo. Vím, asi jste si toho všimli. Hlavně ti, kdo neradi nosí deštník, tak jako já. Říjen už je skoro pryč a já stále nemohu pochopit, že stejně tak uteklo i léto. Lépe řečeno teplejší dny, zelené listí na stromech a květy na růžích. Ano, vím, podzimní listí je také krásné. Ale to bych je musela prve vidět, protože jak pršelo, tak byla všude tma, nejen pod postelí. 

A tak se snadno stane, že začnu hledat barvy jinde, ve vzpomínkách, na fotkách nebo v dílničce. Anebo všechno dohromady!

Je to pár měsíců, co jsme s maminkou vyráběly srdíčka. A protože nás to vcelku chytlo, nápad se tlačil na nápad a najednou bylo i co fotit. (Že už jsou ta srdíčko vycpaná a připravená k expedici, o tom už nemluvím, protože to je zcela jiná kapitola práce... neoblíbená...)








Osobně mám hrozně ráda kolekce, ať už série klubek, voňavek nebo látek. A proto asi nepřekvapím, že jsem musela zkusit i srdíčka s jedním vzorem, ale ve více barevných variantách.

A když pak ve svých zásobách člověk najde i stužky podobných barev, pracuje se hned lépe. Nezapomeňte! Jakékoli zbytečky stužek schovávat. ;-)








Také jsme zkusily udělat srdíčkový "závěs". S knoflíčky a krajkou. A já myslím, že maminčina volba klasického "selského" proužku s krajkou je povedená.








Aby to nebylo tak jednoduché, jednu stužku maminka vyzdobila opět krajkou. Nee, krajku stužkou. Ale věděli jste, co mám na mysli, že jo? Mám dojem, že ta stuha byla původně výrobcem myšlená k trochu jinému způsobu aplikace, ale my to vzaly po svém. ;-)








Pro velký úspěch jsme opět otevřely kufřík s knoflíčky. A světe div se - opět barevná shoda! Život je krásný, když má člověk dostatek materiálu po ruce. 

Průsvitná krajka aplikovaná na proužku získá damaškový nádech. Jednou jsme měly podobný - modrobílý proužek a přeci na něm pluly labutě a kvetly lekníny. Inu, vždycky záleží na úhlu pohledu, i na tu látku. Proto nebuďme příliš unáhlení. ;-)








A tady je očividně rozepsána kapitola, o které jsem se nechtěla zmiňovat. Vskutku, ani jsem nedoufala, že na ni někdo pomyslel, natož, aby se do ní pustil. Ale i zázraky se dějí a rozešitá srdíčka byla vycpána a zašita.








 "Kúpte si srdcé! Kúpte si srdcé! Modrá, červená, se stuhou, s knoflíkem... srrdíčka na prodej!" 

Tak nevím, jestli bych se hodila na pouličního prodejce. Asi tuto úlohu svěřím někomu jinému. (Hm, ještě že má sestra teplé boty.)








Vypadají skoro jako z perníku, že?








A vida, ještě jsme udělaly i červená srdíčka. Ozdobená korálky. Připomínají mi korále, které jsme měly jako malé. Jakoby z té červené dýchlo jaro, nebo časné léto. Jako když jsem letošní dovolenou začala tím, že jsem po návratu z práce vázala bylinky - koriandr, petržel, kousek kopru, kerblík...








Závěs tentokrát v modrých barvách. Co jiného může k sobě tak ladit jako kolekce? Aby to nebylo fádní, tak jsou jedny proužky vedené střižené svisle a druhé vodorovně.








Tyto srdíčka jsou z trochu jiného soudku. Tak trochu vintage... hodně. Pudrové barvy, stuhy, krajky, dřevěné korálky, ornamenty... jádrové rohlíčky... ehm... ale proč se nezasnít?








Myslím, že jsem z těch vzpomínek dostala chuť zase něco vytvořit. Ale co? Že by srdíčka? A víte, že ano?


-Linda-




Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...