Vysvětlete jim, prosím, že ještě není jaro!

 Zrovna si sedím u počítače a poslouchám, jak venku hustě prší. Je brzy ráno a ticho, takže ševelení deště o to víc vynikne. A mimo jiné je také začátek ledna. Dřív jsme se učili, nevím, jak to mají děti teď, že leden je v našich končinách statisticky nejstudenější měsíc. Pravda, pamatuji si, jak jsem se ty první lednové týdny před začátkem první hodiny dívala z okna školy a pozorovala tu mrazivou scenérii. Měla jsem totiž Radhošť a okolí jako na dlani. Hotové panorama. A tak jsem pozorovala, jak se drobný sluneční kotouč konečně vyhoupl zpoza úpatí Radhoště. Všechny lesy byly světle modro šedé s cukrovou polevou. A ten "cukerný" roztok byl i ve vzduchu. Ne, to nebyl sníh, spíše ranní mlha, která v tom surovém mrazu uvízla přesně tam, kde vznikla. A nad tím nehnutým a tuhým mrazivým oparem se začala rýsovat jasně modrá obloha. Jako by se člověk díval přes zamrzlé okno na oblohu někde v Karibiku. Jinými slovy prostě sibiřská tlaková výše. Buďme struční.

Teď už to tak pravda není. Posledních pár let mi v lednu kdeco naraší. Cibuloviny, šeřík, růže..., aby to koncem ledna pomrzlo, když se dostaví to "správné" počasí. Aspoň na chvíli. Následuje totiž tak trochu houpačka, která má za následek, že ještě ke konci května a v červnu může přijít takový chlad, že to čerstvě vysazené tykve neunesou a svěsí své listy v jakési poloblátivé konzistenci. Prostě zmatek. Jeden se už nemůže pořádně spolehnout ani na výsevní kalendář. Ačkoli já patřím k těm, kteří se přizpůsobují krapet pomaleji, takže poslední dobou vyhlížím příhodné počasí, abych mohla citlivé sazeničky vystrčit ven, zatímco mi doma začínají kvést rajčata a jiřiny. (Nemám totiž skleník. Hm, to bych se mohla konečně odhodlat udělat si alespoň malé pařeniště. Po asi pěti letech podobných útrap je to tak akorát, ne?)

Jenže ten zmatek má vliv nejen na pěstitele a rostliny, ale samozřejmě i na zvířata, hmyz, ptáky. Nemyslím tím jen živé tvorečky tam venku. Mám na mysli i tvorečky domácí. (A rybenky, pavouci a moli to nejsou.) Spíž ti plyšoví. A panenky... V posledních prosincových dnech totiž nádherně svítilo sluníčko. A jako spousta zvířátek okolo, i naši medvídci si to vyložili tak, že začíná jaro. Oj. Ani jsme nepostřehli, jak kolem nás cupitají se semínky, jak jeden táhne malou konvičku, druhý vytahuje svou loňskou úrodu, zřejmě aby se potěšil, co se mu letos opět podaří.

Loni jsem si pořídila takováto vajíčka se semínky uvnitř. Ani nevím, jak to funguje a jak daleko mám vajíčka od sebe "rozesadit", aby mi v květináči neprováděli nějakou neplechu. No, nicméně jestli bude medvídek s konvičkou pokračovat v započaté činnosti, budu mít asi po starostech.

Další medvídek si vybírá květinky, které by tak rád pěstoval. A bere to hezky popořadě, jako když jsme si jako malí ukládali pastelky - bílý afrikán, žlutý afrikán, oranžový měsíček a k tomu červený medvídek!

Tak tahle se medvídkovi loni opravdu podařila! Dobře si pamatuji, jaké měli problémy se sklizní mrkviček. Nakonec jim s tím pomáhaly nedaleko hnízdící straky. Ještě štěstí, že mají takové ochotné sousedy. Jako památka na tuto spolupráci se dochovaly tři mrkve. 

Je to pěkná medvědí sešlost. Nevím, nevím, jak to bude letos u nás doma vypadat. Fialový medvídek si totiž donesl celé vědérko fazolových semínek. Kampak je asi chce zasadit?

 

Jen žlutý méďa nesdílel nadšení pro semínka a zahradničení se svými medvědími brášky. Raději si vyhledal útulné místečko k ulehnutí. A ve chvíli už, co byste řekli, spal.... Je to tak - zimní spánek není radno ošidit. Vždyť co budou dělat ti ostatní po čas jarní únavy? Nakonec svým spokojeným medvědím oddechováním přilákal ostatní medvídky a jejich dobrodružství mělo ten správný konec. Jen my teď budeme muset za medvídky všechno zalívat.

 

-3cool-a-retti team-

PS: Od chvíle, kdy medvídci znovu usnuli, uběhlo jen pár dní a už mrzne, až praští. Hm, ti chlupáči moc dobře věděli, proč se hnali do pelíšku. Oni ty přicházející mrazy snad cítili ve vzduchu! Jinak si to nedokážu vysvětlit...