Těsto, sníh a ornament

Den se choulí ke dni, aby byli více vidět v podmračeném počasí, a tak nám ten čas utíká rychleji. Utíká sice směrem k jaru, ale do té doby musí zvládnout ještě překážkový běh přes výkyvy počasí, kterému říkáme zima současnosti. Kdyby byla alespoň naděje, že bude trocha sněhu - bylo by více světla! 

Když už si nemůžeme objednat slunečné dny, tak si je alespoň prohřejme. Moment! Teď jsem se podívala z okna a ehlje - ono sněží!!! To jsou mi věci. Život je vážně plný překvapení. To se bude hned o něco lépe psát. Totiž, většinou když sněží, tak se oteplí. A já mám zrovinka docela ztuhlé prsty, protože z technických důvodů máme doma 12 stupňů dle pána Celsia. (Mimochodem, byl to Švéd.)

Každopádně, sníh tropy nedělá. Ale trouba ano! A tak se někdy zahřejeme tím, že pustíme troubu. A trouba přece nemůže jít jen tak, že? :-)

Na obrázku vidíte mé nedávné "zahřívání v kuchyni" po ránu. Výsledkem byly jakési slané koláčky. Nevím, jak bych je pojmenovala.Spíš jsem chtěla říct, že jsem použila fermentované těsto. V létě jsem měla totiž velikou chuť na pizzu, a tak jsem hledala recept na pravé italské těsto. Narazila jsem na stránky pizza-pizza.cz, kde jsem se poprvé dočetla o fermentace u těsta. Já vím, objevila jsem "Ameriku". 

Ale je to pro nás zajímavá "Amerika". Téma fermentovaných potravin hezky zapadá do naší začátečnické sbírky "Udělej si sám". Našly jsme informace o významných účincích fermentovaných potravin na zdraví, (tedy v pozitivním smyslu). Například na stránkách potravinovezahrady.cz nebo zkvaseno.blogspot.cz. A tak mám další důvod pro přípravu takového těsta. Ten první byl, že jej můžete v lednici nechat klidně dva dny a stále je perfektní. ;-)

Původní těsto jsem si trochu upravila, podle toho, co bylo doma. Tak mi, prosím, za to příliš nečiňte ;-) :

500 g hladké pšeničné mouky jsem nakombinovala se špaldovou moukou a chlebovou, v poměru 2:2:1,

10 g kvasnic od oka,

2 špetky soli (vážně nevím, kolik to je),

2 polévkové lžíce extra panenského... eh... stolního oleje,

3 dl čisté vody.

Vše jsem promíchala, i chvíli lehce hnětla a pak dala do lednice. Na druhý den bylo těsto krásně vláčné a heboučké, takže se s ním dobře pracovalo. Vykrojila jsem šišatá kolečka, potřela a dala na chvíli péct na 250 stupňů.

To, co jsem pak z trouby vytáhla, však mělo do pizzy hodně daleko. Hlavně proto, že jsem tam nedala rajčata, ani kečup, ani sýr, ale tradiční plod zavařovací sezóny - dýňové čatní. No, tradiční plod je to spíš pro druhé, ale my ho děláme málokdy a podle toho to i vždycky vypadá - pejsek a kočička. Tentokrát na nás z čatní kouká i křen. :-D A posypka na koláčcích? To je brambor. Maminka se chystala udělat salát, tak uvařila brambory "na loupačku" a neprozřetelně je nechala v mém zorném poli :-D 

Patřím k těm kuchyňským kutilům, kteří si vypomáhají oblečením. Takže mám svetr každou chvíli od mouky. Mouku mám vlastně všude, i ve vlasech. Ano, vím, že to není zcela žádoucí stav. Že bych měla používat zástěru, když tak často válím těsto břichem. Kdysi jsem zástěru měla. Ještě na základní škole. Maminka mi ji šila večer před první hodinou "pracovní výchovy", do které jsme si musely povinně donést zástěru. A protože šila na starém stroji, ozdobným fialovým stehem maskovala absenci overlockových stehů. Náprsenku ještě dozdobila motýlkem, který vyšívala Nela, když byla malá. 

Když se dívám na tuto zástěru, s nostalgií vzpomínám na zuřivý rachot, kterými naše dny ozvláštňoval šicí stroj Nicoleta. :-) A když mi občas přijde pod ruku jeho příslušenství, mám cukání pokusit se jej opět zprovoznit, protože tolik patek se jen tak nevidí... Každopádně, před nedávnem jsem zástěru vytáhla a při tomto pečení jsem ji řádně zamoučila. ;-)

Bramborové sypání po upečení chutná jako pečené bramborové lupínky. (Mám hlad...)

Zatímco já se starala o věci pozemské, maminka s Nelou fotily. Nela totiž háčkovala ornamenty a jejich pracovní verzi položila na deku s růžemi. Vypadalo to pěkně, tak  to rovnou vyfotily.

 

Docela se mi líbí kombinace smetanové, zlatozelené a klasického vzoru s růžemi. 

Když se na ty obrázky dívám, přemýšlím, jaký styl nábytku by se k tomu hodil. Vyřezávané židle s kovovým mořením, patinou a nadýchaným polstrováním? Pohodlná sedačka Ektorp? Nebo spíše střídmá kuchyňská sestava rustikálního ražení?  Když se podíváte na pravou stranu blogu, tak v úvodu uvidíte anketku. Tak můžete hlasovat, jestli se vám kombinace taky líbí ;-)

-Linda-