pondělí 2. února 2015

L'Illustration - vůně zašlých časů a tragika doby




Nadpis příspěvku asi nezní zrovna kreativně a radostně, jak je u tvoření obvyklé. Nicméně myslím, že tu má své místo. Příspěvek se totiž věnuje časopisu L'Illustration. Oblíbený časopis mé pratety. Měla knihkupectví s papírnictvím (řekla bych, že slabost pro vůni papíru je dědičná ;-) ), takže získat zahraniční publikace bylo pro ni snazší. Po jejím obchůdku sice zbyla jen zelená tráva, na které stojí poutač na autosalón (jak obyčejné a nekreativní), nicméně její časopisy zůstaly. Přesně řečeno dva exempláře - snad proto, že jim chybí přední strana.

Co to bylo vlastně za časopis? Dočetla jsem se, že tento časopis byl vydáván již od roku 1843. Ke konci století časopis ještě více zdůraznil své jméno, když se stal prvním francouzským časopisem, který publikoval fotografie. A v roce 1907 opět dostál své pověsti, když se jeho součástí staly fotografie barevné.

Právě ty fotografie a všemožné ilustrace... Už jako malá jsem si je prohlížela a byla jsem jimi zcela fascinovaná - ať už se jednalo o "slupovací" repliky starých mistrů, obrázky přímořských zahrad nebo kresby tanečních zábav z doby Jane Austenové. Opravdová vůně zašlých časů...






A v čem spočívá tragika doby? V tom, že i krásné věci občas padají do nepravých rukou a že i krásné věci se mohou stát obětí mašinérie zla v jakékoli podobě. Během 2. světové války se časopis dostal do rukou podporovatelů Vichistické republiky a pěl ódy na nacistické ideje. Proto byla existence časopisu krátce po válce ukončena. Naštěstí se můžeme kochat alespoň tím, co nám zbylo z jeho stoleté historie...


Ach ty zahrady...

Jak už jsem napsala, jedno ze dvou čísel, které máme, je májové. A proto je také plné fotografií a kreseb zahrad. Většinou se jedná o zámecké zahrady, zahrady velkých vil a obrázkům často dominuje i moře. Prostě jarní idylka - jasné slunce, jemný vítr, který bývá k večeru ještě chladný, a všechny ty vůně - vůně mechu, který obrostl kamenné zídky, první barevné květy, silice jehličnanů, které plní vzduch... 






V jednom našem příspěvků jste mohly vidět naši nezkrocenou květenu (a tento pojem myslím doslova, protože je mi líto jakkoli omezovat ten rozkvět a spatřuji v tom jakousi vitalitu a triumf života, proto zpravidla své rostliny nezastřihávám a říkám si: "Kam až to asi dotáhne?" Ovšem pak nastane ta chvíle, kdy ona bujnost jaksi překročí hranice koexistence s lidskou civilizací a je nutné kytičkám přistřihnout křidýlka. Což letos čeká i naši růži, která se již zapletla do větví vrby a brzy by zřejmě začala narušovat leteckou dopravu - o dalším vývoji budeme informovat...), která oplývá plnými květy. Nicméně máme slabost i pro takovéto luční kvítí. Jeho drobné kvítky jsou tak něžné a vytváří skutečnou idylky. A myslím, že schody na fotografii jsou naprosto úchvatné, protože jsou obrostlé právě těmito drobnými květy, které vypadají tak sladce, že byste jim odpustili stav schodiště, který mají jaksi na svědomí...






V časopise jsou také kresby historických zahrad. Při pohledu na tuto zahradu se vůbec nedivím, že v nich lidé trávili celé hodiny. Totiž se ani nemuselo jednat o milovníky flóry, postačila touha dostat se na druhý konec zahrady do dalšího zámeckého pavilonu.






Tato zahrada je doplněna čajovým pavilonem. To víte, někdo má čajové lžičky, někdo čajový servis, jiný oblíbený koutek na odpolední šálek čaje nebo kávy, někteří dokonce vyhradí tomuto rituálu celý pokoj a jiní uprostřed zahrady postaví celý pavilon.






Tato fotografie je velmi zajímavá. Přidala jsem ji do této mini galerie, protože mě pokaždé umí zaujmout - ten zvláštní strom, víte? Ale až teď jsem si všimla, že v pozadí fotografie je stromová alej táhnoucí se k domu. Vidno, zahrada nemusí být vždy pompézní proto, aby se v ní mohla vyjímat alej.






Některé obrázky jsou barevnými fotografiemi a některé jsou malbami. Když se pozorně podíváte, uvidíte kolem okrajů obrázků stín. Ten je tam proto, že tyto obrázky nejsou natištěné přímo na stránce, ale jsou to samostatné repliky, které jsou ke stráně přilepené pouze z malé části, tudíž je možné je snadno odlepit, zarámovat a pověsit na zeď.






I tento obrázek je "slupovací". Při pohledu zblízka to vypadá, jakoby původní obraz byl namalován špachtlí. Dojmu plný květů není dosaženo ani tak pečlivým stínováním, jako spíše velmi silnými vrstvami barvy, které působí plastickým dojmem a vrhají drobný stín na své okolí. Ano, ano, ideální do ranního salónku. ;-)



Když už jsem nakousla ony "slupovací" obrázky, v časopise jsou k mání i repliky mistrů...






... jako Jean-Babtiste-Siméon Chardin, neoblíbenější malíř 18. století,...






.... nebo velmistr Jan Vermeer van Delft se svou krajkářkou (tvořilka, jak báječné, nemyslíte? Měly bychom si ji vystavit  v šicím koutku. ;-))...






Můžete si vystavit i repliky rytinářů. Tento portrét miluji už od dětství pro jeho vintage barvy a neotřelou kombinaci šedého základu, bílé, černé a lososové barvy, které dohromady vytváří autentický vzhled. Fascinujeme mě dojem naprosté nonšalantnosti, s jakou autor kresbu vytvořil (já vlastně nevím, jestli to je kresba - jako kresba se to zdá, ale od autora jsem našla jenom rytiny). Není se čemu divit, když oním autorem je Georg Friedrich Schmidt, jehož rytiny jsou vrcholnými díly svého druhu. Na tomto obrázku je český skladatel Josef Mysliveček.



Účinná inzerce? Jedině v L'Illustration!



Jestliže si dnes společnosti platí inzerci v oblíbených časopisech, nejinak tomu bylo i v minulosti. Jak jinak oslovit co nejširší okruh potenciálních zákazníků, že? A tak se i v L'Illustration můžete setkat s velkým množstvím obrázků, které mají za úkol nadchnout ke koupi. Některé inzerované firmy mi byly známy už dříve, některé jsem musela dohledat. 

A proč je zde vůbec zmiňuji? Asi před rokem, když jsem si časopis prohlížela, jsem narazila na známou parfumerářskou společnost. Ale pak jsem objevila i takové, o kterých jsem neslyšela. Tak mě napadlo, jestli tyto firmy stále fungují. A světe div se! Nejen, že stále existují, ale dokonce si dochovaly úplně stejné kouzlo, jakým na mě dýchaly ze stránek. 






Tou první, která mě nadchla úplně nejvíc, byla firma Roger et Gallet. Už jen úvod webové adresy mi dává představu velké chladné koupelny s kachlovými obklady a oknem do zahrady, ze které přicházejí všemožné vůně horkého léta. A až si prohlédnete neskutečný a podmanivý svět vůní, necháte si diagnostikovat ty pravé vůně pro vás, tak už vám nezbude, než se stále vracet do tohoto světa a hledat na internetu obchod, kde by byla tato značka k mání.






L. T. Piver je další společnost, která mě okouzlila pojetím svých výrobků. Historie společnosti sahá do 18. století na dvůr Ludvíka XVI. a dokonce jsou k mání i replika parfému z tohoto období - Reine de fleurs. Co se týče flakónů a etiket, přijde mi, že se za celá ta desetiletí ani nezměnila. Úžasné, ne?






Myslím, že tuto značku vám nemusím ani představovat. D'Orsay a její parfém, který byl uveden na trh v roce 1931. 






Další značka nasáklá luxusem je Cartier. I ta více než 70 let stará reklama slibuje výjimečné kousky, že?






I značka Waterman si udržela své postavení i sortiment. Ach, jednou si pořídím jejich pero. Hrozně ráda totiž používám plnící pera. Zvlášť, když se slunce při psaní odráží od jejich špičky. Sice jsem pak poloslepá, ale co už... A jak se inkoust na papíře leskne a matní, zatímco se vpíjí a zasychá...






I boty UNIC si zachovaly alespoň částečně vůni staré doby. Dokonce nabízí i vintage kolekci. A Heudebert? Na jejich sucharech v mnoha variantách si stále můžete pochutnat!






Když už jsme u těch sucharů, můžeme snadno přejít k sušenkám. Když jsem byla malá a viděla poprvé sušenky Lu Prince, myslela jsem si, že to bude patrně nějaká novinka. A to je ukázkový případ toho, že co je nové pro mě, nejčastěji tedy pro děti, není nové pro svět. Protože LU jsou s námi opravdu dlouho.






Dobré papání se musí zapít dobrým bumbáním. A tady se nabízí reklama na likér značky la Vieille Cure.






S dětmi se ovšem o takovéto tekutiny dělit nemůžeme. Pro ty byla určena stavebnice Meccano. I ony jsou stále k mání. Proč mě zaujala? Vy všichni mého ročníku a starší... pamatujete na zcela kultovní stavebnici Merkur? Hmmmm.... Meccano Mercur Meccano Mercur Meccano....






Pro ty, kdo rádi cestují, přinášíme ceník ubytování ve švýcarském Lausanne. Já vím, že existuje inflace, a že tyto ceny pro tehdejší lid mohly znamenat to, co dnešní ceny pro nás, nicméně... vypadá to pěkně.






A ti, kdo rádi cestují alespoň prstem po mapě jistě ocení "nový" atlas koloniální Francie. Obávám se však, že je zcela beznadějně vyprodán a dotisk se už asi konat nebude. 

V časopise jsem objevila mnohem více reklam na firmy a výrobky, které přečkaly všechna ta desetiletí, jako Citroen, Renault, Esso, Leica, Lanvin... některé elegantní, jiné až dětinské... Ale pro takovéto vzpomínkové ohlédnutí by jich bylo až příliš. Nás, pravda, zajímá především tvoření. 

Takže vytáhneme klubíčka a háčky nebo jehlice, případně roli látky a šicí stroj a pod inspirací bezstarostnosti (horních deseti tisíc) jdeme tvořit a zkrášlovat své šatníky a domovy.

A pokud se nám přeci jenom zasteskne, pustíme si Poirota (nebo vypůjčíme v knihovně), dáme si koňakové pralinky nebo rozbalíme belgickou čokoládu značky Starbrook, kterou jsem objevila v jednom obchůdku u náměstí. A kdo by si přeci jenom chtěl zalistovat stránkami časopisu L'Illustration, může přijít na návštěvu nebo obětovat "pár" korun a koupit si přístup do internetového archivu L'Illustration.


-Linda-



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...