Co je doma, to se počítá

Pomalu, velmi pomalu... ale jistě nám začíná jaro. Jaro, jaro... tolik skloňovaná veličina. Čas udělat si pořádek na zahrádce, na trávníku, s obrubníky, mezi dlaždicemi... ale ani v zimě nemůže člověk sedět se založenýma rukama. A něco na uklízení se najde vždycky. Něco, co by zkrátka mohlo vypadat lépe.

U nás to byla (a z části stále je) otázka umístění klubíček, látek, výrobků a polotovarů. Když máte klubíčka nahromadě, moc se v tom jeden nevyzná. A pak najít vhodnou kombinaci znamená udělat kolem sebe klubíčkový chaos. 

A tak jsme přely do útoku. Většinu věcí jsme roztřídily tak, abychom efektivně využily pěkné krabice, které bez ostudy můžeme vystavit. A tam, kde se uvolnilo místo, jsme seřadily klubíčka, nikolivěk podle značky, jak jsme to dělávaly dřív, ale podle barev. Pravda, od té doby jsme spoustu klubek spletly, zapletly a zháčkovaly, takže některé poličky vypadají tak trochu vypelichaně a bude nutné jejich obsah znovu "zhustit". (Ačkoli já bych byla raději, kdyby se spíše doplnily.) Každopádně máme barevné stupnice jako na dlani.

Pak jsme si rovnou udělaly háčkovací koutek. K poličkám, ve kterých předtím byla čistá všehochuť a které sídlily všude tam, kde bylo nutné "uklidit" nadbytečné sklenky od zavařenin, smirglpapír, starý závěs do koupelny a zbytky barev, jsme přidaly velice starou sedačku a křesla, která byť rozmontovaná zabírala místo u stěny. Na sedačku jsme ušily jednoduchý potah z látky, které bylo velmi mnoho a kterou jsme kdysi koupily v Loaně, když ještě prodávaly zbytky po učňovských oborech. A na sedáky od sedačky jsme použily stejnou látku, z jaké jsme udělaly i sedáky právě na křesílka. 

Protože nám jaksi chybí konferenční čí servírovací stolek, mezi křesílka a sedačku jsme daly proutěný koš. Pravda, stolování s návštěvou u dýchánku je pak poněkud zajímavé... adrenalinové. Pokud se ptáte, co je v koši, odpověď je nasnadě - klubíčka... A taky do něj schovávám různé poklady nebo drobné přísliby dobrodružství jako mapy, sešity, tužky, knížky, korálky a bonbony, které pak neteře objeví a mají příležitost se zasnít. Takové malé tajemství proutěného košíku. ;-)

Pokud si chce člověk vytvořit doma něco nového, pro potřebné ingredience ani nemusí chodit moc daleko. Často většinu z toho najde doma mezi věcmi, o kterých ani netuší, že je ještě má a že se dají vůbec ještě použít. Prostě, co je doma, to se počítá...

-Linda-

PS: Mezi takovými věcmi jsem nedávno našla opravdu netušené poklady. Až je s neteřemi "objevíme", tak napíšu. Bude to pokračování Kapitoly 1 ;-)