pondělí 27. července 2015

V jahodovém zajetí



Možná to vypadá trochu podivně - jahodové zajetí a vzápětí Petúnie. Tak čtěte dál a vše se dozvíte...


Co si pamatuji, vždycky jsme měly na balkóně nějakou alespoň malou kytičku. A většinou to byly právě Petúnky, surfinky nebo muškáty. Mé škarohlídské já se hned ozvalo: "Protože byl na trhu nejlevnější", ale jenom tím, to určitě nebylo (že ne?), protože tyto rostlinky jsou všude. Jsou totiž krásné. Mám ráda ten sametový vzhled jejich květů, zvlášť, když se díváte zblízka a krásně svítí slunce. Skoro se až třpytí. A ty vlny květů, které vytváří! Taková víla Petúnka by v šatech z okvětního lístku jistě mohla jít na bál. 







Je to krásné. Ale lepí. Jeden z největších rozdílů mezi Petúnií a Surfinií, je ten, že druhé jmenované nelepí. To poznáte, když jako vše sbírající dítě (pro dospělé známější výraz kramář/-ka), se rozhodnete založit plantáž s těmito květinami a živit se jejich prodejem, a proto do začátku potřebujete investici - tunu semínek, že? Proto je malá Marešová houževnatě sbírala a skladovala v různých sáčcích a skleničkách pečlivě rozdělených podle každé barevné nuance květů, sic pocházely z jedné rostliny, ale "určitě budou vypadat jinak". To trvalo, dokud jsem se nezačala divit, proč semínek z Petúnií mám podstatně méně, než těch ostatních. Klíč byl zcela prostý - ona totiž nebyla tam, kde měla být, totiž v sáčcích a skleničkách, ale všude jinde! Na rukávu, ve vlasech, za ušima, zpátky na rostlinkách. No, vrcholem bylo, když se mi k nim nalepily i mšice.






Můj další plán na zbohatnutí (=aspoň na jednu Kofilu) tkvěl v jiné vděčné rostlince, která trpělivě snášela soužití s námi, tedy především nezalívání. Tedy, buďme upřímní - když se má zalívat jednou za dva týdny, tak na to zapomenete dočista. Tlustice jsou ale naštěstí nesmrtelné. Jednu rostlinku máme už skoro dvacet let! Tyto rostlinky na obrázku níže jsou po léčbě od puklic. A co je dalo do kupy? Vlahý jarní déšť. Ne, ale my jsme v tomto opravdu pěstitelé... co nemáme na očích... Tak hlavně, že se zase chytly. Na podzim si je musíme dát tak, abychom na viděly.






Málem bych zapomněla, v čem tkvěl ten můj podnikatelský plán. Tlusticím totiž rostou na větvičkách pořád a pořád nové svazky lístečků, které se rády a zcela ze své iniciativy odlupují a koření kolem v květináči. A já se rozhodla, že z nich opět uděláme plantáž a tentokrát je budeme prodávat Městu jako výsadbu na náměstí. Mé ideje byly téměř okamžitě s úsměvem odsunuty na pozdější dobu, neboť nesly atributy 8. roku věků člověka. Ovšem nedávno jsem takovouto výsadbu viděla a chvilku jsem nevěděla, jestli mám být pyšná, jaký že jsem to byla vizionář v již tak útlém dětství, nebo jestli jsem měla puknout vzteky nad promarněnou podnikatelskou příležitostí (nakonec jsem zvolila možnost za Á, protože těch příležitostí bylo...).







Tady se již velice zvolna dostáváme k podstatě názvu tohoto příspěvku. Máme totiž na zahradě plevel. To už víte. Ale mezi těmi všemi druhy se nachází i "plevel". A je všude. Jestli pak uhodnete, za kterou rostlinkou se krčí lila Petúnka na obrázku? Ano, jsou to jahody. Zřejmě jahody divoké. Ani nevím, ale chutnají báječně. Pokud máte to štěstí a nějaké najdete, lépe řečeno, pokud se k nim dostanete, protože se schovávají mezi plotem a kůlnou (ve které je, nutně podotknout, sekačka, obrovský pavouk a nově i něčí kočky, hlavně za deště). A některé jahody se záhadně vydaly do květináčů vzdálených deset metrů. Asi po těch šlahounech opravdu umí chodit. Ještě štěstí, že je neobjevil módní průmysl, tak dlouhé a hubené nohy určitě nemá nikdo!







Zde na obrázku vidíte drobnou úrodu na lístcích meduňky. Jahůdky jsou jako pěna a tak slaďounké. Ještě štěstí, že se mi letos urodila alergie na jahody a Nela je taky nemůže, protože jich je málo a nás je mnoho, ony jsou malé a my jsme velké. A maminku věčně bolí žaludek, tak se asi budou hezky množit. A kdo ví, třeba nám jednou zarostou celou zahradu a já budu výdělečně činná, přesně tak, jak jsem si vysnila. :-D






Tyto květinky se hezky rozrůstají a dělají nám radost. Jistě to bude tím, že je zaléváme. ;-) A na obrázku níže vidíte naše malé radosti, které nás vítají každé ráno (jsou totiž na okně v kuchyni a hned vedle nich je podezřele často prázdná sklenice s kávou. (Upřímně, podezříváme Nelu, že ji že... jí. Ona totiž i tu Meltu chroupe jen tak - pražené obilí místo popcornu. A Melta je ve stejné sklence jako káva a hned vedle.) Zpět ke květinkách. Macešky a Petrklíče, které jsem koupila po koruně a jak se hezky spravily, že? Maminka je občas používá při focení - bez květináče... otrhá jim kvítka a použije jako dekoraci... To se nedivím, že pořád kvetou, chudáci už ani sami neví, že vykvetli. Otočí se a květy nikde, tak se zmateně poškrábou na hlavě a jdou znovu kvést. ;-)







Mám ráda, když se něčemu dá šance, ještě jednou to zkusit. A jak je vidět, jsou tací, kteří toho umí využít. Já to říkám pořád - Život je udělaný tak, aby nejen přežil, ale aby taky žil.


-Linda-


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...