středa 25. března 2015

Jaro nebo Hawai?





Kdesi jsem četla, že tyto květinky jsou typické pro Hawaj. Však jsou taky exoticky krásné. Na druhou stranu to ani trochu nezapadá do naší jarní nálady. Tak, že bychom udělaly kompromis a příspěvek nazvaly Jaro na Hawaj, Jarní Hawaj nebo snad Hawajské jaro?






Já píši vám, co mohu více? Tyto květiny jsou vyrobeny ze zbytků přízí různého původu. A víte, že mi až teď došlo, že to byla hlavně příze Hawai???






Popravdě jsme se ani trochu nedržely přirozených barev, v jakých rostou květiny. Prostě jsme se vyřádily ve stylu "Tak jaká barva nám ještě schází?" a využily skoro všechny barvy ve svém okolí... v dosahu domovních dveří. 


Naštěstí máme (zatím) dost barviček po ruce, protože někdy mi přijde, že už jsme skoro jako naši křečíci, kteří udělají všechno proto, aby nemuseli opustit pelíšek. Takže, jestliže jim dáme něco dobrého na zub, řekněme patnáct centimetrů od pelíšku, tak se z našich kuliček stanou štangličky s gumovými atributy a vytahují se do nepochopitelných a fyzikálně naprosto nepravděpodobných délek, jen aby nemuseli vylézt, zatímco ve skutečnosti jim v pelíšku zůstane jen jedna jediná tlapka, lépe řečeno drápky na oné tlapce. Leč, křečci získají dobrůtku a z čistě formálního hlediska neopustí pelíšek, tedy můžou slavit vítězství! 


Tak takové někdy jsme. Onehdy jsme byly všechny (opravdově) nemocné a několik dnů jsme si místo chleba pekly mazanec proto, že představa jití do obchodu byla naprosto příšerná asi jako cesta za polární kruh v pyžamu. Nakonec nás vysvobodil náš bráška, který jel kolem, respektive z Olomouce do Brna (dejte si k tomu na mapě Valašsko) a nakoupil nám... dokonce ne jednou. Však jsme mu za to uvařily kávu. A ne jednou! 


Nebo mi to připomíná můj všelék z dětství - izolepu. Jednou jsem dokonce izolepou slepila i papírový kolotoč. Ale pak jsem hrozně brečela, protože se vůbec netočil a vůbec celý papírový model dětského hřiště, který bráška s Nelou lepily několik dnů, protože se mělo jednat o mistrovské dílo, nebyl pod nánosem lepícího plastu tak docela vidět. Takže, když to uviděli mí drazí sourozenci, brečela jsem podruhé. 


To jen pro vysvětlenou, proč tak horujeme pro kategorie "Udělej si sám" a "Co dům dá" či "Pizza a la Co lednice dala". 






Pravda, zbytky přízí nám dlouho nevydrží, jinak by to asi nebyly zbytky. Koneckonců se chystáme dokoupit klubíčka, protože maminka bude opět vyrábět deku (což znamená, že budou opět zbytky)... a že jste si mysleli, že budeme muset jít do města nakupovat? Ani náhodou! Ať žijí velkosklady a zásilková služba :-D






Háčkovaly jsme podle tohoto návodu, která jsme doplnily obháčkováním celého květu řetízkovými oky různých barev.






Tak Vám přeji mnoho úspěchu při vlastní tvorbě a hlavně ve vlastním stylu, česky "pořádně se vydovádějte, jen ať jsou klubka i na lustru", aby nám to rozkvetlé jaro přišlo co nejdříve. Pa


-Linda-




Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...