neděle 6. listopadu 2016

Když tvoříme, tak jíme ...










Na programu byly opět srdíčka :-) Tentokrát levandulová. 
A znáte to - venku pod mrakem, sychravo, déšť. Doma šedavo, 15 stupňů Celsia, naštěstí bez deště (ledaže bychom proděravěly střechu, ale toto jsme zatím neuznaly za potřebné. Možná později.)
Jak jsme braly do rukou měkkou látku srdíček, vyráběly jemně fialové mašličky a potěžkávaly lehoučké vločky dutého vlákna, nemohlo nás napadnout nic jiného než ... 








... "To chce něcoooo DOBRÉHO, ale moc!" 








A to něco, po čem prahlo naše nitro, po čem pátraly naše myšlenky (znáte to, jak máte chuť, ale nevíte, na co - hrozné, když chuti chybí tvar i název), tak to něco vidíte tu na fotečkách. Citrónové cosi s přejemnou mlhou z cukrového bílku a přátelsky bodré perníčky, které měly tolik charakteru a štědrosti, že se mohly jíst téměř okamžitě po upečení. 








Sladká přívětivost jídla a hřejivé světýlko v lucerně nebo jahodová svíčka - není to beautiful?








Kdo to zdobil? Tož já - nepoznáváte můj rukopis? Když já neměla inspiraci a měla jsem PŘECE ztuhlé ruce! A taky jsem měla hodně bílku a byla jsem rozhodnutá ho všechen spotřebovat.  No, tak je to halabala - má bejt?








Tato srdíčka šila maminka, mezi zaděláváním těsta. Mašličky jsem spíchla já, mezi lelkováním.








Srdíčkový závěs: navzdory počasí a díky jídlu. Tvoření a jídlo jdou krásně dohromady!




-----Text Nela
---- Fotečky maminka




Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...