neděle 20. listopadu 2016

Copánek vedle copánku




Sychravo. Studený vítr. A jako naschvál oba dva tito hlavní aktéři podzimního počasí mají snahu dostat se nám za límec. Nepříjemné, krajně nepříjemné. Přitahujeme si kabáty, klopy, šály a nákrčníky blíže ke krku, abychom neprokřehli a nezačali "sezónu" nachlazením.


Musím se přiznat, že mám více šál, ale všechny jsem si dělala v době, kdy jsem měla slabost pro dlouhé, opravdu dlouhé a velice úzké šály, které je nutné si omotat kolem krku alespoň desetkrát, aby si kolemjdoucí neřekli, že jsem si vyšla nalehko. Ale to jsem měla kabát-bundu s vysokým límcem až po zátylek. Teď mám jiný a ten takový límec nemá. Zato mé šály jsou stále úzké. A to nejde dohromady. 


Tento stav mě (loni) donutil uháčkovat si nákrčník. Velice se mi líbily maminčiny objemné nákrčníky padající na ramena. Tak jsem si udělala taky takový. Jenže jsem to neodhadla. Takže ho můžu nosit na dvakrát a stále si jej pod bradou přidržovat, nebo si ho kolem krku omotat třikrát a uškrtit se. Nebo také můžu přiháčkovat páru řad, aby byl širší a lépe seděl u krku. No, když jsem ho loni uháčkovala, letos seznala, že je mi velký, bylo by si asi trapné, kdybych ho začala nosit ještě tuto zimu, že? Nevadí, odložíme. Stejně si teď pletu tunel... :-D


Když jsme u toho pletení, nikdy jsem neměla ráda copánky. Vždycky se mi totiž při přeházování oček některá uvolnila, a než jsem stihla vytřeštil oči hrůzou, tak mi vypadla i jehlice. Případně jsem nekřížila očka přes sebe, ale skrze sebe a nakonec z toho bylo takové "čudo", že ani maminka nevěděla, která bije. Ale tak... to mi bylo sedm let. Od té doby jsem na copánky z pochopitelných důvodů zanevřela a vždy, když jsem viděla někoho jiného plést copánky rychlostí draka, buďto jsem zsinalá odvracela tvář, nebo jsem byla zralá vyhledat lékařskou pomoc pro vymknutou spodní čelist.


Obrat nastal před asi půl rokem. Nebo rokem? Už vím, to je tak tři roky nazpět. Byla zima a my pletly i do tří do rána a koukaly u toho na filmy. To víte, šest dílů Pýchy a předsudku na jednou chce své. Zjistila jsem, že copánky nejsou takovým strašákem, za předpokladu, že pletu na "osmičkách" a s přízí tlustou jako prst. Protože s trochou fantazie si člověk může s copánky vyhrát a výsledkem jsou zajímavé vzory. 








A u nákrčníku díky copánkům získáme objem, takže nákrčník může být i trochu menší a přesto bude stále švihácky nadýchaný. 








Tento nákrčník (já ho nedělala) je upleten z Lady Luxus. Ani nemusím říkat, jakou to má přednost. Všichni jste z ní pletly dříve, než já dokázala rozeznat dudlík od zásuvky. Ale musím říct, že jako fialová je ta příze úžasná. I když, znám takové, kteří fialovou nesnáší. :-D Ale co! Fialová je teď v módě, což se mi hodí, protože mám fialovou ráda - tak se jí omotám od hlavy až k patě. Aaaa, taková švestková, purpurová nebo hluboký tmavý odstín.... Škoda, že ten nákrčník nebyl pro mě. No, musím si urychleně doplést ten svůj šedý. Snad to do jara stihnu...


-Linda-


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...