pátek 21. října 2016

Srdíčka jako malovaná




Několik dní pršelo. Vím, asi jste si toho všimli. Hlavně ti, kdo neradi nosí deštník, tak jako já. Říjen už je skoro pryč a já stále nemohu pochopit, že stejně tak uteklo i léto. Lépe řečeno teplejší dny, zelené listí na stromech a květy na růžích. Ano, vím, podzimní listí je také krásné. Ale to bych je musela prve vidět, protože jak pršelo, tak byla všude tma, nejen pod postelí. 

A tak se snadno stane, že začnu hledat barvy jinde, ve vzpomínkách, na fotkách nebo v dílničce. Anebo všechno dohromady!

Je to pár měsíců, co jsme s maminkou vyráběly srdíčka. A protože nás to vcelku chytlo, nápad se tlačil na nápad a najednou bylo i co fotit. (Že už jsou ta srdíčko vycpaná a připravená k expedici, o tom už nemluvím, protože to je zcela jiná kapitola práce... neoblíbená...)








Osobně mám hrozně ráda kolekce, ať už série klubek, voňavek nebo látek. A proto asi nepřekvapím, že jsem musela zkusit i srdíčka s jedním vzorem, ale ve více barevných variantách.

A když pak ve svých zásobách člověk najde i stužky podobných barev, pracuje se hned lépe. Nezapomeňte! Jakékoli zbytečky stužek schovávat. ;-)








Také jsme zkusily udělat srdíčkový "závěs". S knoflíčky a krajkou. A já myslím, že maminčina volba klasického "selského" proužku s krajkou je povedená.








Aby to nebylo tak jednoduché, jednu stužku maminka vyzdobila opět krajkou. Nee, krajku stužkou. Ale věděli jste, co mám na mysli, že jo? Mám dojem, že ta stuha byla původně výrobcem myšlená k trochu jinému způsobu aplikace, ale my to vzaly po svém. ;-)








Pro velký úspěch jsme opět otevřely kufřík s knoflíčky. A světe div se - opět barevná shoda! Život je krásný, když má člověk dostatek materiálu po ruce. 

Průsvitná krajka aplikovaná na proužku získá damaškový nádech. Jednou jsme měly podobný - modrobílý proužek a přeci na něm pluly labutě a kvetly lekníny. Inu, vždycky záleží na úhlu pohledu, i na tu látku. Proto nebuďme příliš unáhlení. ;-)








A tady je očividně rozepsána kapitola, o které jsem se nechtěla zmiňovat. Vskutku, ani jsem nedoufala, že na ni někdo pomyslel, natož, aby se do ní pustil. Ale i zázraky se dějí a rozešitá srdíčka byla vycpána a zašita.








 "Kúpte si srdcé! Kúpte si srdcé! Modrá, červená, se stuhou, s knoflíkem... srrdíčka na prodej!" 

Tak nevím, jestli bych se hodila na pouličního prodejce. Asi tuto úlohu svěřím někomu jinému. (Hm, ještě že má sestra teplé boty.)








Vypadají skoro jako z perníku, že?








A vida, ještě jsme udělaly i červená srdíčka. Ozdobená korálky. Připomínají mi korále, které jsme měly jako malé. Jakoby z té červené dýchlo jaro, nebo časné léto. Jako když jsem letošní dovolenou začala tím, že jsem po návratu z práce vázala bylinky - koriandr, petržel, kousek kopru, kerblík...








Závěs tentokrát v modrých barvách. Co jiného může k sobě tak ladit jako kolekce? Aby to nebylo fádní, tak jsou jedny proužky vedené střižené svisle a druhé vodorovně.








Tyto srdíčka jsou z trochu jiného soudku. Tak trochu vintage... hodně. Pudrové barvy, stuhy, krajky, dřevěné korálky, ornamenty... jádrové rohlíčky... ehm... ale proč se nezasnít?








Myslím, že jsem z těch vzpomínek dostala chuť zase něco vytvořit. Ale co? Že by srdíčka? A víte, že ano?


-Linda-




Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...