středa 8. července 2015

Roztančené květinky





Asi čekáte, jak Vám budu vyprávět o malých kytičkách, které se jednoho rána probudily a jen co dokončily ranní hygienu, která spočívala v umytí listů v rose, která na nich ulpívala, a v taktním, zato však zcela nekompromisním vyhoštění broučků, kteří kytičkám nocovaly ve vlasech, tedy v okvětních lístcích (zejména vlásky pampelišek se zdály velice problematické), tak právě v tuto chvíli na ně začaly dopadat zářivé paprsky slunce a vlahý větřík jakoby oblékal veškerou květenu do neviditelného ale o to víc heboučkého tylového závoje. 


A ony, naplněny radostí ze života a nadšeným očekáváním nových zážitků začínajícího dne, se rozhodly tančit. Ano tančit, poněvadž zpívat neuměly, tak jako to umí březové listy (už jste někdy pocházeli, ať už pomalu nebo rychle, pod břízou ve chvíli, kdy se do jejích větví začal dotýkat vítr? Taky jste měli pocit, jakoby vás svými listy zdravila na pozdrav?). Ale tančit ve vánku, lehce se pohupovat a natáčet, to květinky umí moc dobře.


Ale zadržme... o doslovných květinkách jsem psát nechtěla. Naopak, jedná se o květinky malované, nebo spíš tištěné. Tištěné na látce, která budí dojem modrotisku.






Před několika týdny jsme totiž měly možnost ušít několik sukýnek pro malý dětský soubor, či taneční skupinku, chcete-li. Sukýnky byly (a stále jsou, alespoň doufám) určeny pro malá děvčátka, která si připravila taneční vystoupení k příležitosti výročních oslav obce, ve které žijí. A protože v tomto kraji modrotisk vládne kroji, šily jsme právě z něj, tedy z jeho imitace (nebudu vám přece vykládat, jak je modrotisk levná záležitost, zvláště vyrábí-li se tradičním způsobem...)






Jako správná jakože krojová "sukňa" se uvazuje na mašli. Říkala jsem si, že mašle vzadu by byla pěkná, ale na druhou stranu uzlík u mašle by způsobil, že by se okraje pásku sukýnky nedotýkaly a pod mašlí by na sukni vznikla jakási mezera... prostě gapa. Tak jsem udělala vazačky dost dlouhé na to, aby se kolem pasu obtočily na dvakrát a mohly se vzadu uvázat na mašli a zároveň, aby okraje pásku k sobě dostatečně přiléhaly.






No jo, ale když se vazačky vzadu u pásku jednoduše překříží, tak bude jeden okraj výš a jeden níž a zase nám vznikne mezera. Tak jsem do jednoho okraje pásku udělala dírku, nikolivěk jen tak, prostě nůžkami, ale v podobě strojem obšité knoflíkové dírky a jedna vazačka se tak provlekla druhým koncem pásku a už se mohlo motat kolem bříška. A tak byly (a jsou, stále doufám) oba okraje pásku ve stejné výši a zároveň i k sobě přiléhající.






Tyto fotečky jsme si samy nefotily, ne ne. Jsou dílem pana Dřímala, najdete je na stránkách obce Jablůnka. Bylo nám laskavě dovoleno se s nimi pochlubit. ;-)






Tak jak se vám líbí?


-Linda-





Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...