čtvrtek 20. listopadu 2014

Potkaly se u Kolína



Dlouho nám vrtalo hlavou, co by se dalo vyrobit z dřevěných korálků lakovaných v pestrých barvách, které nám leží ve skříni. Máme jich velké množství, takže výrobků by mohlo být víc než dost. No jo... ale jaké?


Po roce tápání se stalo něco naprosto neočekávaného. Přišel nám dopis od dvou slečen, které si u nás kdysi páru korálků nakoupily. Přidaly tehdy k tomu i hromadu barevných stužek. Nutno podotknout, že nakupovaly každá zvlášť a v dost velkém časovém rozestupu, takže jsme si to původně vůbec nespojily.







A co tedy stálo v dopise? To si můžete přečíst na následujících řádcích....


"Milá děvčata z Eretti,


teda doufáme, že Vás tak můžeme oslovit. Chtěly bychom Vám poděkovat, za to, že jsme si u Vás mohly vyklikat korálky a stužky. Ani o tom nevíte, ale díky Vám jsme se skamarádily. Asi se Vám to zdá zvláštní. No tak, seběhlo se to takhle:


Každý rok se já, Amátha, a moje kamarádka Agátha, účastníme sjezdu Veselých zvířátek. A protože se tam sjíždí zvířátka velmi veselá, tak se vždycky všichni snažíme vyrobit si šatičky a doplňky, které by byly stejně veselé. Tentokrát jsem nakoukla k Vám a hned mi padly do oka barevné korálky a stužky. Doma jsem už měla plno organzy, takže jsem hned věděla, co s nimi. Udělala jsem si sukýnku a našila jsem si na ni plno stužek. Protože jsem z látek Michael Miller, kolekce Happy Hills, tak se ke mně skvěle hodily (pst... tyto látky jsou vždy krásně barevné, jako živé a hlavně stálobarevné, takže se nemusím bát, že vyblednu a obleček se mnou už nebude tolik ladit). Z korálků jsem si vyrobila bižu na krk. Krk mám velmi dlouhý, takže korálky na mě vyniknou ;-).







Byla jsem nadšená, když jsem vyrazila na cestu v novém oblečku. A o to víc jsem byla překvapená, když jsem na sjezdu potkala slečnu, taky jako já, a dokonce s podobným oblečkem. Také měla sukýnku z organzy lemované stuhami a na krku dokonce skoro stejné korálky jako já. Řekla jsem jí: "Ahoj, já jsem Amátha a kdo jsi ty? Podívej, máme na sobě skoro stejnou parádu." A ta druhá mi odpověděla: "Ahoj Amátho, já se jmenuji Agátha, po maminčině pratetě, která si vzala nevlastního bratrance od... jé, a ty máš stejné oblečení jako já!?" "To se ti právě snažím říct..." a tak to šlo dál. Povídaly jsme si asi celých osm minut, když najednou Agátha povídá: "No, poslyš, Amátho, co kdybychom se kamarádily, když nosíme podobné šatičky, třeba bychom si i rozuměly." Já jí řekla, že má pravdu a že se ještě půjdu zeptat rodičů, ale že si myslím, že s tím budou souhlasit. No a tak se teď kamarádíme.


A tak jsme si každá našla novou kamarádku - sebe navzájem. Protože kdybychom obě nenakoupily u Vás stejné korálky a stuhy, třeba bychom si sebe navzájem ani nevšimly.


S veselými pozdravy Vaše Amátha a Agátha


PS: Přikládáme naši společnou fotku ze sjezdu. ;-)"






Tak co říkáte, nejsou žirafky Agátha a Amátha svým nadšením inspirativní?

I hope everyone has a awesome day and thanks so much for visiting our blog!


-Linda-

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...