pondělí 1. prosince 2014

Polštář ve jménu pohodlí



U nás doma, když si máme představit řádně útulný prostor pro čtení, psaní do deníčku či rovnou vlastních autorských povídek, vychutnáváni čajového pečiva za doprovodu hustého deště padajících drobků, pro sečtělé rozhovory s kamarádkami nebo tlachání s partou kolegů o nových filmech, listování v časopisech s módou, prohlížení katalogů s kosmetikou, ať už tělovou nebo "autovou", lakování nehtů, česání psů a panenek, navlékání korálků nebo i prosté surfování na Internetu... zkrátka a jednoduše v našich myslích je to pravé místečko pro jakoukoli formu "vegetění" spojeno s pohodlím. A to v našem pojetí vyžaduje přítomnost většího množství polštářů. 






Naše neteře si v jednom z našich pokojů vytvořily jakousi malou klubovnu. A jak jednou ta mladší, Sofinka, vysvětlovala mé sestře, pro ně je to klubovna, ale pro Nelu je to pokoj, takže, zatímco Sofinka si tam chodí pouze do klubovny, Nela tam musí uklízet. Tedy karty zcela jasně rozdány. Uvážíte-li, že jako do správné klubovny se do tohoto koutku musí nanést co nejvíce polštářků a nádobí pro pořádání čajových dýchánků pro všechny přítomné.... chudák teta Nela. ;-)






Maminka měla sen, že si desítky a desítky polštářů vyhotovíme i do naší ložnice, kde s chutí provozujeme většinu činností citovaných v úvodu (ach ano, také tam spíme). I dala se do šití. Je pravda, že na začátku měla představu, že se některý polštářek zalíbí a poputuje i k jinému uživateli, takže to neberte jen jako tvůrcovu rozmařilost. Nicméně se stalo, že nám vznikly dvě dá se říct kolekce polštářků. Jednou to byla sada šesti kulatáčků s Jawa vzory a pak ještě tato srdeční skupina. 






Maminka velice ráda zkouší nové postupy a techniky. Tentokrát to byla patchworková srdíčka složená z několika dílů. Každý polštářek se snažila udělat v malinko jiném provedení a samozřejmě při tom využila i zbytečky látek z jiného tvoření. (Musím se přiznat, že při vytváření srdcí vznikají vcelku souměrné čtverce, které jsem využila pro svůj malý patchwork. Vždyť to bychom snad nebyly ani my, kdybychom jich nevyužily! Myslím, že z toho mého obrazce pak maminka udělala malou kabelku.)






Přední stranu jsme pak podložily vatelínem, který se používá na deky. Má hladší povrch, takže ve stroji nezadrhává. A pak následoval maminčin milovaný quilting. Je velmi jednoduchý, protože jej vyšívala na šicím stroji, který pro toto není určen.

Pro zadní stranu polštářku maminka vybrala jemnou látku, která je trochu v kontrastu s výraznou přední stranou, ale aspoň tomu dodává šmrnc. Zadní strana je mimochodem opatřena zipy krytými. A jak vidíte na fotce, díky pruhovanému dezénu látky a přesnému naměření (moje práce ;-) ) jsou to zipy i skryté. No hledejte, kde pak jsou, no? Já to taky nevím.





Sladké místečko, nemyslíte?

-Linda-
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...